Chov velkých smeček psů, je většinou inspirováno účelem. V drtivé většině případů se jedná o fandy takzvaných sportů psích spřežení. Ti potřebují do svých týmů velký počet spolehlivých psů, které si vybírají z tréninků celé své smečky. Takový musher, tak si totiž říkají, může chovat, a často také chová, i několik desítek pejsků. Všechny trénuje stejným způsobem a pak ze všech svých pejsků sestavuje tým. Tedy spřežení.

Počet psů ve spřežení se liší, podle kategorie ve které musher chce závodit. Maximální počet psů, není nijak omezen, ale největší spřežení na závodech nemívají více než čtrnáct či šestnáct psů. Psi jsou ve spřežení zařazováni vedle sebe, takže vždy bývá, alespoň na staru počet sudý.

Psi jsou řazeni od saní v promyšleném pořadí. Před saněmi, či v případě závodů na suchu, před károu, jsou ti nejsilnější psi. Od nich se očekává, že díky jejich síle, bude mít spřežení co nejrychlejší akceleraci. V dalších dvojicích jsou psi, pro běžný tah a také nováčci, kteří se učí. Úplně dopředu, se řadí takzvaný leader. Nejschopnější pes, který perfektně ovládá povely, nepodléhá vlivům okolí a také si dokáže ostatní psy ve spřežení umravnit. Dobrý leader je základ úspěchu celého týmu a jedná se vždy o výjimečného jedince.

Ne všichni musheři chovají tak velký počet psů, jak bylo uvedeno na začátku článku. Většinou se jejich počet ustálí na čtyřech až šesti psech. Pokud má ale musher ambice účastnit se významných závodů, s šesti pejsky si nevystačí.Ať jich chová, kolik chce, vždy se jeho život pesům naplno podřizuje. Je to zvláštní životní styl, ze kterého se nedá vystoupit. Psi vás zcela pohltí. Neznáte jinou dovolenou, veškeré peníze utrácíte za žrádlo, veterinární péči a za závodění.

Přesto, že by se mohlo někomu zdát, že musherský sport je necitlivý k pejskům, je to omyl. Psi mají tuto práci a běhání v genech. Těší se na ni a svého pána milují. O tom se můžete přesvědčit na jakýchkoliv závodech či propagačních akcích, kterých docela přibývá.